V pátek odpoledne mi volá Jarda, jestli nepůjdem něco kopnout. Souhlasim. V šest večer rovnou z práce nabírám Jardu i s dvouma lopatama, stavim se doma pro jiný boty a jedeme směr Hruškanda. Zastavujem v lese, berem nářadí a dál pokračujem pěšky. Cestou mi Jarda vysvětluje plán.

Přicházíme k potoku. Začínáme snášet materiál na budování přespotočáku. Nosíme, co les dal. Šutry, dříví a starý gumy. Vršíme to na sebe, postupně na obou stranách potoka. Dohazujem hlínu, Jarda dolaďuje tvar. Potom se pouštíme do úpravy potočiště, aby nám velká voda nesebrala naší stavbu. Za soumraku je hotovo, balíme si sakypaky a jedem domu.
V sobotu odpoledne nabírám opět Jardu s lopatama, pilou, sekerou, rekultivátorem a Lipim. Za chvíli parkuju v lese a jdeme pokračovat v započatém díle. Začínáme dělat posílák v kopci nad přespotočákem. Když už s Lipim dohazujem hlínu, Jarda buduje kousek nad náma klopku. Za chvíli máme hotovo a pokračujem dál za potok. Čistíme pěšinku, před padlej strom dohazujem hopík, dál čistíme pěšinku, přes dva padlý stromy dohazujem dvojáček, zase čistíme a za chvíli jsme u dalšího potůčku. Vrstvíme materiál na oba břehy a budujeme další přespotočák. Spousta všelijaký havěti nám dělá nechtěnou společnost, hojně nás vožírá, lítá do očí, nosu i pusy. Příště se vykoupu v repetentu. Lipi nás opouští. S Jardou dál motáme pěšinku údolím, obcházíme bažinu. Asi v půl osmý toho máme oba plný kecky. Shodujeme se na tom, že náš nový trail nabývá parametrů docela solidního single tracku. Na zpáteční cestě ještě dolaďujem a dokumentujem.
Následuje přesun domu, koupačka a odjezd na grilovačku ještě s Andrejou za Zbíňou a Štěpánkou. Večer cejtim, jak postupně tuhnu, Jarda má podobný pocity.
Je neděle ráno. Cejtim se jak zbitej pes a když domlouvám s Jardou plán na nedělní odpoledne, je na tom stejně.
Ve dvě po obědě přijíždí před barák krom Jardy taky Calboni, Luďan a Křížák. Když vidim tu sestavu, začíná se mi rozpývat představa pohodový, relaxační vyjížďky. Vyrážíme kolem Falknov Beach na Hruškovou. Tady nás déšť, zcela proti naší vůli nutí zastavit na jedno pivko.
Déšť ustává a my můžeme poračovat. Protože nám v cestě stojí koně, volíme delší, zato horší cestu lesem na Krudum. Je horko, vlhko, opec jak svině, podmáčenej terén, pořád mi střílí řetěz, mám co dělat, abych nezačal hlasitě a sprostě nadávat. Ňák to všechno překousánám a sřídavě tlačim a šlapu. Konečně jsme nahoře.
Relaxuju. Luďan má rodinou oslavu, Křížák opět turnaj ve squashi, tak nás opouštěj. Dávaj si sjezdík z Krudumu a testujou nově budovanej single track. Ještě chvíli zevlíme, Jarda s Calbonim domlouvaj další trasu. Nemám ani sílu to komentovat, natož odporovat. Pouštíme to lesem z Krudumu, potom chvíli šlapem a zase z kopce, mezi šutrama, začíná mě to bavit. Projíždíme přes Milíře a zahybáme doleva (pro mě překvapení) zase chvíli šlapem a lesní cestou, značně zarubanou dolu k silnici. Jarda si vymejvá bahno z očí a já se nervuju s 66, který jsem od poslední opravy téměř před rokem teprve dal na kolo a který se při sjezdu po kamenitý cestě ani nehnuly.
Šlapeme po áčku na Lobzy. Zatahuje se, bouří. Dostávam solidní kopanec od ohradníku, Jarda taky, když ho překračujem podruhý. Mokrý boty holt moc neizolujou. Nezevlíme, jenom krátíme sedlovky a hurá na Golden Hill. Lesáci tu operujou, tak nám tu občas chystaj ňáký překvapení. Vidle se zas probrala, tak mě to baví. Za chvíli jsme u potoka. Lávka je přeřízlá na dva kusy, každá půlka na jinym břehu. Jarda a Calboni přelejzaj po šutrech, já brodim. Začíná poprchat, dáváme sprint po áčku do Sokolova.
Déšt nás opět proti naší vůli nutí zůstat pod střechou u Hamburku a dát pivko. Dáváme kola do nature washboxu. Za chvíli vylejzá Křížák z nedalekýho squashe a oznamuje, že ač v ponožkách, vyhrával. Déšť ustává a odebíráme se k domovu.
Utahanej, ale navzody všem útrapám spokojenej.

Mára