Podzim, mlha, kosa, deprese, co s tim? Jediný možný řešení - chlastat. Tak to má asi hodně lidí, ale u nás je to trochu jinak. Abstinenti teda nejsme, ale když to jen trochu jde, berem kola a hurá do lesa.
Ne jinak tomu bylo i uplynulý víkend. V sobotu dopoledne se scházím s Hájisem u mě za barákem, přijel i Dejw z Varů. Protože s Jardou plánujem foto/video session, máme batohy obtěžkaný potřebným hardwarem. Ukecal jsem tedy kolegu z práce, aby nás kus cesty vyvezl. K mojí velké radosti mě neposlal k šípku a tak skáčem do káry a necháváme se vyvéz kus cesty - k odbočce na Lobzy. Dál pokračujem už po vlastní ose. Vyjíždíme na kopec. Jsme tak na horním rozhraní pásma mlhy, chvíli svítí slunce a když trochu foukne, převalí se mlha přes kopec. Šlapeme dál, míjíme hospůdku, která je ještě zavřená a pokračujem po louce na Golden Hill.
Jsme nahoře. Vybalujem aparáty, slunce a mlha chvílema vytváří pěkný scény. Kousek jdeme pěšky, Dejw je tady poprvé, tak aby měl trochu představu, co ho čeká. Za chvíli se vracíme zpátky na vrchol, Jarda s Dejwem ke strojům a jde se na věc. Já kousek napřed, najdu si místo pro záběr, kluci projedou, kousek se vrátí, já zase napřed a tak pořád dokola. Do toho ještě Jarda občas vytáhne foťák, tak se Dejw musí vrátit vickrát. Ale nikdo neremcá, ba naopak, je cítit elán a dílo se daří, jeden pěknej záběr za druhym. Ani jsme nekoukali na hodiny, ale asi za dvě nebo dvě a půl hodiny jsme dole, máme natočenej celej trail. Balim aparát do batohu a hurá zpátky na kopec. Teda hurá moc ne, hatoh těžkej, nohy uťapkaný a kolo nejede, tak se s tim peru.
Asi za třičtvrtě hoďky jsme zase nahoře. Hospůdka už je otevřená, tak jdeme nabrat síly. Dáváme každej dvě luxusní topinky s masem, zapíjíme pivkem, převlíkáme se do suchejch hadříků. Pomalu se začíná stmvívat, tak honem sedláme stroje a zdoláváme posledních pár set metrů na vrchol kopce. Jak jsme vjeli do lesa, světla už moc není. Jenom krátká rozcvička na zahřátí prstů a jedem. Oči sotva stíhaji hledat cestu, kořeny nevidim. Docela adroš. Moc nestavíme, snad jen dvakrát, světlo ubejvá.
Za chvíli jsme dole, všichni tři vysmátý, nemělo to chybu. Zvedáme sedačky a jedem do city.
Loučíme se, Dejwovi se u nás líbilo, doufám, že se zas brzo ukáže.
Doma zapínám komp a sosám video z kamery. Nedočkavej. Záběry pěkný, tak mi to nedá a dávám se do střihání. Čas neúprosně letí, je 02:00 a video je hotový. Skáču do pelechu, za čtyři hodiny jdu do práce.
Moje pocity, když slyšim budík ani popisovat nebudu. Přečkávám dopoledne v práci, v poledne lehkej oběd a odpoledne už se zase scházíme s Jardou a Márou (Calboni). Přijíždí dokonce i Růža! Jedem stejnou trasu jako včera. Jenom v hospůdce byly navíc dva panáky, tak jsem cestou dolu v šeru byl větší vlajka, než obvykle. Po příjezdu domu upadám na dvě hodiny do bezvědomí, náročnej víkend, ale plodnej.
Když jsem se probral, ještě jsem trochu poladil video, než ho vypustim do světa a honem na pár hodin lehnout, abych byl fit do pracovního procesu.
Tak jem to viděl já, Mára
Je pátek a já si vykračuji z práce chůzí lehčí než jindy k domovu. Co je v tuto chvíli jasné??? Zítra se jede na kolo. Plán a lidi zatím ve hvězdách. Předpověď je dobrá.
O fázi volání lidem kdo by jel na kolo snad ani psát nemá smysl, jelikož většina to kolo má stejně jenom jako módní doplněk, aby mohli balit holky. Prostě standard já s Márou a přidává se Dejw.
Když si volám s Márou, tak se mi dostává informace, kterou jsem tak nějak čekal. “Přes tři kopce se mi nechce“. Nevymlouvám, ale chápu. Ujet to na jeho stroji dva vejkendy za sebou, tak se mi taky do toho nechce
Domlouváme tedy Lobzy. Novej trail kterej baví a konečně otevřou hospůdku kde kromě pivka mají i excelentní topinky. Kdo ochutnal ten víNakonec to dovádíme k dokonalosti tím, že pojedeme 2x a jednou budeme na kopec transportováni
Je sobota cca 11:30 a mi jsme pod Lobzama na křižovatce aniž by jsme šlápnuli do pedálů. Svítí tu slunko a je teplíčko. Probíhá cigárko a pak výjezd k trailu. Po pár výškových metrech jsme opět v mlze a to takové, že by jí snad ani Rákosníček neuvařil. Poslední louka k vrcholu je bez krav, což nás obzvlášť těší.Nemusíme držet „formaci“, aby se nás budoucí žrádlo bálo, a já nejsem nucen svlékat a uklízet mojí červenou šusťákovou do báglu. Možná z toho máme občas zbytečný strach, ale oni tak blbě čumí a je jich hodně
Jsme na vrcholu a po cigárku se já s Dejwem chopíme strojů a Mára kamery ať se i ostatní z tepla domovů můžou podívat do lesa. Postupujeme pomalu dolů, páč to bereme svědomitě ( ke konci už méně ) a cestou já občas něco cvaknu. Dejw je dnes za hvězdu
Dole jen vytáhneme sedlovky a šlapeme to nahoru na pivko a topinku. Klasicky zakotvujeme před hospodou, páč vevnitř se nekouří a chodit ven to by se dveře netrhnuli. A hlavně jsme kucká z horDáváme převlíkačku do suchého, za což sklízíme veliký úspěch u důchodkyň popíjejících svařák za oknyPrej kdy tam zase přijedem že by přišly
Po dvou pivkách a dvou topinkách upalujeme k trailu. Nekompromisně se šeří. Na kombinaci pivka-šero tento trail není moc stavěn, ale zase se jízda posouvá do jiné dimenzeNo přežili jsme
V neděli jsme tam znova. Bez Dejwa, s Márou Fausťákem a dokonce s Růžou!!!!!!
Tak to viděl Hájis
Video, nově máte možnost volby HD, jestli se vám to cuká, zkuste YouTube
