Je středa ráno, vstávám normálně do práce. Do devíti makám, pak to balim v práci a jedu domu, abych to taky zabalil, ale na Gardu.
Nejdřív kolo, přezout pláště, celková kontola, potom snášim na hromadu 5/10, chrániče, helmu, kraťasy, dres, bundu, rukavice a už vlastně můžu ject. Pro jistotu ještě házim do tašky ňáký fusekle, trenky, ručník, kertáček na zuby a pár dalších blbostí. Naházim všechno do auta, stavim se ještě v krámu pro nějaký drobnosti. Už se spožděnim jedu na oběd, volám Márovi, že mám skluz, je na tom stejně. V 11:30 jedu ke garáži, cestou vidim Máru i Mašťáka, míří tam též. Nejdřív všechno z auta ven,  potom to začínáme skládat. Megastan, moje kolo, Márovo kolo, Kolohnátovo, Velkýho Krtka, malýho Krtka, stany spacáky, lehátka, židle, bágly, Krtkovo sklad PHM, ..... Mašťák zatim jede řešit pojistku. Jedeme k Bille, kupuju hromadu Horalek, Nakládáme MašŤáka i s kolem a s hodinovym spožděnim odjíždíme do Chebu. Přijíždíme K Bishopu. Za barákem je vystěhováno půl krámu, kluci se asi někam stěhujou. Po chvíli se dozvídám, že to všechno mám přestěhovat já na Gardu. Nadávám, nejen já. Ale nakonec bojujem a všechny ty kola tam dáváme. Potom Sokol přiváží svůj loďák a já zase nadávám. Prej "mám tam všechno, hadry helmu....". Ještě několikrát vychází Sokolov z krámu se spacákama, karimatkama a různejma igelitkama a já už ani nenadávám. Auto narvaný po střechu, jsou dvě hodiny. Když se rozjíždim, koukám do zrcátka, jestli netáhnu na laně ještě jedno auto, ale netáhnu.
Před čárou kupujem ještě nějaký pití na cestu a další zastávka je na Holedau, kde dáváme nějakej novej burger. Proti fotce je ale malej a ne moc dobrej, byl to fake. Mašťák potřebuje otevřít flašku vína, otvírák je ale pod dvouma metrákama věcí. Zouvá teda botu, strká do ní flašku a bouchá o dřevěnej trám, ale nic se neděje. Bere to do ruky Mára a bouchá o obrubník. Špunt se dává do pohybu a vylejzá ven. Tahle finta neni fake.
Další zastávka na Kufsteinu, kupuju známku a střídám se s Márou. Přehoupáváme se přes kopec a před Trentem se naposled střídáme. Než se nadějem, Koukáme z Naga dolu na Gardu. Boží pohled. V devět jsme v kempu, hlásíme sebe i friends, který dorazí v noci. Přesouváme se do Seicenta, kde se potkáváme s Hájisovcema a Mlhovcema, dáváme "600". Asi za hodimu přijíždí Krtek, kterej po další hodině kroužení kolem kempu přichází za náma. Po občerstvovačce jdeme do kempu budovat stanový městečko. Potom někdy přijíždí další kára se Sokolem v čele a začíná se to rozjíždět. Přichází El capitan Al Porto campu a chce na nás volat carabinieri. Naštěstí se to tak nějak urovnává. Pak někdy jdu spát, nebo spíš si du lehnout, protože spát se moc nedá. Přijíždí ještě další kára s Miluškou, Filipem a Čerwem, Kopič se koupe v Gardě (plete si směr do kempu)...
Vstávám někdy v osm, s odjezdem na kopec v devět jsem se dávno rozloučil. Snídám, dávám dvě espressa a čekám, postupně se to začíná probouzet. Lidi se chodí hlásit na recepci, snídaj, řešíme pár nefunkčních brzd na kolech. Kolem půl jedenáctý jedeme z kempu směr Tremalzo. Cestou jedna zdravotní zastávka u kapličky. Nahoře je 6°C. Skládáme kola a přesouváme se k tunelu. Hned za tunelem Kolohnát lepí. Banda 17 lidí se rozjíždí. První větší pauzu dáváme na Passo Nota. Espressa, pivka, housky, řešíme špatně složený kola a ztracený matky.  Opět se dáváme do pohybu a míříme k Baita Segala (po našem "Grátis chta"). Znovu nějaký to pivko a vínko, strkáme ojra do kasičky. Přesouváme se k poslednímu úseku, sjezdu do Limone, kde za půl hoďky dáváme 1200 vejškovejch metrů. Kousek před koncem se vyndavá na mokrejch šutrech Mlha, naštěstí to končí nej ďolíkem v helmě a ustřelenou X0. Dole v přístavu čekáme dvě hoďky na traject, za bárku se 17 lidí s kolama nevejde. Po příjezdu do kempu řidiči skáčou do káry, jedeme nahoru pro auta. Dolu jedu první. Tuhle cestu zpátky jedu pokaždý po tmě a nic si nepamatuju. Pro jistotu zapínám navigaci, abych v Rivě nebloudil. Ale navigace to po tmě asi taky nezná, tak kluky trochu povodim a nakonec přijíždíme do kempu od Arca. Hurá pod sprchu a na véču do "600". V kempu ještě domlouváme plán na pátek dáváme pivka a postupně zalejzáme do pelechů.

Mára

Fotogalerie

Pátek

Ráno mě probouzí slunce, který mi praží do stanu. Vstávám, spáchám na sobě nějakou tu hygienu a jdu si dát svojí dávku kofeinu a cukru. Postupně procitá i zbytek tábora. Snidá se, rozebíraj se kola, abych je pak jako puzzle skládal do auta.
Odjíždíme z kempu na Altissimo. Nahoře je konečně udělaný  parkoviště, skládáme kola a po zkušenosti z předešlýho dne si to každej trochu víc kontroluje. Startujeme z parkoviště po 601, koryto je plný listí, šutry ani nejsou vidět. Po asi 200 vejškovejch přejíždíme na šestku. Nejdřív šotolinová cestička, pohoda, postupně terén přiostřuje. Mašťákovi vylejzá rozlomenej čep u tlumiče, bravurně to servisuju kabelbinderama. Mladej Krtek cvaká, měníme duši, chvíli na to ještě jednou. Dojíždíme ještě nějakou školu FR, jsou tam i chlapíci, který jsou starší než já (to se mi často nestává). Řikaji něco o profesionálech a pouštěji nás před sebe. Ukazujem jim teda stopu přes šutry, pozorně sledujou. Vůbec je tam nějak hodně diváků, nemám to rád, jak vidim diváky nebo nedej bože foťák, tak se vyndám. Nějak porušuju tradici a všechno před divákama projíždim čistě. Cerw začíná svojí sérku a cvaká zadek. Měníme duši a pokračujem. Mára Faust po pár metrech vystupuje, aby zabránil čelnímu střetu se skálou. Potom už to odsejpá až dolu. Zajíždíme k první hospůdce, Cerw na prázdnym přednim. Klasika, uno espresso, uno bira. Dáváme pohodu, Cerw mění duši v přednim a lepí duši do foroty. Asi po hodině se chystáme na finální přesun do kempu, berem kola, a ozývá se zlověstné pssssssssss. Cerw má další defekt. Dává tedy zalepenou duši a pak už po áčku do Torbole.
Řidiči jedou pro auta, ostatní vegetí, nakupujou... Dávame kurz na slacklinu, Večer na bufet do "600", koukáme na hokej se Slovákama, potom nějaký pivka v kempu, noční slackline a buona notte!

Fotogalerie

Sobota

Opět mě slunce vyhání ze stanu. Na chvíli strkám hlavu pod studenou vodu. Hned na to se hlásí senzory nedostatek kofeinu a cukru, jdu to pořešit. Zbytek tábora neprocitá. Někdy kolem devítky se to začíná probouzet. Krtci se chystaj na nákupy a do Gardalandu, někdo na vodu, někdo na kolo. Z kempu odjíždíme někdy po poledni smět Altissimo. Jedeme kousek pod parkoviště. Vyndaváme a skládáme kola, Miluška s Filipen odváží auta. Nejdřív se pouštíme po šestce k chatě. Od chaty tlačíme po silnici kus zpátky na začátek Skull trailu. Dáváme pauzu na cigárko. V jednu hodinu startujem. Začátek jsem znal z loňskýho podzimu, hlína, sem tam šotolinka, občas nějakej šutr a kořen. Asi dvě třetiny trailu bude premiéra. Začíná neznámej úsek, šutry a jenom šutry, naštěstí pevný, nevadí mi. Do toho dropíky, menší, větší, baví mě to. Kolohnát cvaká zadek. Na boku pláště je díra, vyndavám lepení a podlepuju to. Na druhym boku nacházim další díru, tak jí taky podlepuju. Potom kouknu do pláště proti světlu, jestli tam neni ještě něco a nevěřim. Cedník, že by se s tim daly dělat halušky. Vzdávám to, tolik flastrů nemáme. Kolohnát to kompletuje a pokračujem. Pokračujem asi minutu, znovu cvaká. Vyndavám z báglu duši a s Márou se vracim za Márou. Konečně zase jedem a dojíždíme vedoucí skupinu. Když zastavuju,  slyšim psssss. Jdou na mě mrákoty. Naštěstí si jen kluci dělali srandu.
Dáváme se do pohybu. Pevný šutry se mění ve volný, proložený traverzama po vyleštěný skále. Jsem rád, že je sucho. Vyjíždíme u průmyslový zóny u Naga. Kouse jedem po silnici, sjíždíme na pěšinku, projíždíme Nago a směřujem k Specialized test trail. Zajíždim pro zbloudilýho Simona a vracíme se zpátky na trať. Začátek je dobrej, potom ale přichází pasáž, se kterou si nerozumim a je v rozporu se safe modem, kterej jsem si díky opakovaně zrakvený noze naordinoval na celou Gardu. Konec zase dobrej a dojezd do kempu. Dáváme individuální veget, k večeru jedeme na pizzu a zmrzku do Arca, pak nakoupit chlast na večer, na véču do "600" a pak kalba v kempu, pro někoho do pozdních nočních, pro někoho do časných raních hodin. V pizzerce víno, v kempu pivo, prokládaný Kolohnátovo kořkou, který jsem se bránil, ale neubránil. Je mi jasný, žemi bude blbě. A taky že bylo. Když ulehnu, dvakrát lezu po čtyřech ze stanu vem, páč se mi chce vrhnou. Nakonec z toho ale nic nebylo, škoda.

Fotogalerie

Neděle

Tentokrát mě nevyhání ze stanu slunce, ale Mára Faust. Je mi blbě. Hlava sice nebolí (asi mi odumřel mozek), ale ten žaludek. Tělo si neřiká ani o kofein, ani o cukry. Balíme tábor, uklízíme bordel, nosíme věci na hromadu. Hájisovci se přicházeji rozloučit, Krtek taky odjíždí, skládáme pět kol do auta, moje, Máry Fausta, Štěpánovo, Mašťákovo a Simonovo. Ještě s Miluškou lezem do třímístný dodávky a jedeme na Altissimo. Pro velký úspěch volíme stejnou trasu jako v sobotu. Na kopci Štěpán, Simon a Mašťák vystupujou z nákladního prostoru. Nevypadaj dobře. Vypadaj možná hůř než já. V poklidnym tempu skládáme kola a snažíme se uvést do funkčního stavu. Miluška odváží auto na základnu. Jedeme nejdřív 601, já první úsek po áčku, abych zjistil, jestli už mozek komunikuje se zbytkem těla. Vypadá to OK. Najíždim taky na 601, chvíli mi neni jasný, kterou nohu mívám vpředu, jedu tam, kam mě to pošle, jsem vlajka. Po chvíli ale začínám fungovat, až jsem překvapenej, trefuju se dokonce do stopy, kterou si vybírám. Mám radost. Najednou mě sundavá větev, kterou jsem přehlíd. U chaty Štěpán řeší poslední defekt od prasklýho drátu, prohlížíme si mega housenku, ze který jednou bude asi ňákej mega motejl. Šplháme na začátek Skull trailu. Z batohu vyndavám vyprošťováka a po krátký pauze se pouštíme dolu. Cerw má kameru a jezdci před ním se střídaji. Hecuje je to k obdivuhodnym výkonům. Moc nestavíme, odsejpá to. Nějak zapomínám na safe mód, kterej jsem si naordinoval a podávám svůj vrcholnej výkon v tomhle terénu. Někde za půlkou vychcává Mašťákovi olej z tlumiče, neřeší to, dál jede kudlu bez tlumení. Trail máme odjetej asi za poloviční čas, proti sobotě. Přijíždíme do kempu. Věci jsou už díky Sokimu perfektně naložený v autě, rozebíráme svoje kola a nakládáme. Miluska, Filip a Cerw jsou rychlejší, loučíme se, odjíždí. Rychlá sprcha a jedem taky. Tankuju v Nagu, V Loppiu nám chlápek s květákem místo nosu dělá luxusní burgery a pak už na autostradu. Cestou jenom jedna zastávka na Holedau. V deset večer, po šesti hodinách jízdy vykládáme v Chebu, o chvíli později v Sokolově. Z auta bedu jen pár věcí, nemám už elán vykládat.
Odemykám byt, rozsvěcim. Lekám se jak sviň, na posteli mám ňákýho obrovskýho pavouka. Úplně jsem zapomněl, že mi Mašťák přivezl před odjezdem na Gardu svlek jednoho ze svých chovanců a já s nim vyběh domu a položil ho tam. Zjišťuju, že neni živej, tak se zase uklidňuju, házim věci na hromadu, dávám sprchu a hup do pelechu. Je mi jasný, že si moc neodpočinu, vžycky po takovýhle akci jezdim ve snu na kole.
Když to všechno shrnu - dobrá banda, povedená akce, zvláštní poděkování Milušce a Filipovi za support s transportama na kopec. Myslim, že bude dlouho na co vzpomínat :-)
Mára