Protože letošní jarní NORCO CAMP ve mě zanechal zvýšenou hladinu endorfinu, rozhodl jsem se, že napíšu pár slov. Žádný velký popisování, jenom stručně moje pocity.
Je pátek večer, jsem nějakej utahanej, nemám náladu se balit a chci jít brzo spát, abych nabral síly na náročnej weekend. Ulehám brzo, ale usínám pozdě. Hodně pozdě. Nevim proč. Pokaždý se ve mě mísí pocity, těšim se, ale taky mám trochu strach, abych tam nebyl za brzdu, přece jen je to už pár yearů, co sem dostal občanku. Konečně usínám a v zápětí mě budí budík.
Vstávám, stavim vodu na kafe a jdu si dát studenou sprchu. Sedim a srkám startovací lográč. Když se blížim ke dnu, dochází mi, že nemám zabaleno. Zmateně pobíhám z místnosti do místnosti a snažim se nacpat do tašky všechno, co bych moh potřebovat. Celkem na čas vybíham z baráku, skáču do káry a jedu pro Hájise. Během pár minut máme naloženo. Stavíme ještě v hypoši a na pumpě, aby jsme nepošli hladem a žízní. 
Opouštíme Sokolov. Jarda se snaží probudit Šmejkyho. Marně. Projíždíme Hamrama a přijíždíme do kempu. První skupina je už na parkáči a čeká na bus. Připojujeme se tradičně ke druhé skupině, která je ještě v klídku roztroušená na louce. V pohodě jdeme nejdřív na pokec s kámošema, potom se převlíkam, mažem stroje, házim sušenky do kejmlu. Jsme nachystaný. Přijíždí bus, nakládáme a hurá na kopec.
První jedem sopku. Tady mám první a jedinej pád, když se rozjíždim na 3m široký lesní cestě, abych zahnul do lesa na klopky, ustřelí mi přední kolo. Pěkně jsem si tam ustlal, pokaždý musim udělat něco pro diváky.
Nebudu tady popisovat jednotlivý traily, zaprvé se mi trochu motaj dohromady, zadruhý pro ty, co tam byli by to bylo nošení dříví do lesa a ty co tam nebyli - maj smůlu.
Při třetí jízdě slyšim blbej zvuk od zadní brzdy. Když dojedem do Nejdku, koukám na destičky. Jsou v háji. Co s tim? Jiný nemam, rozhodnutí je jasný. Obětuju kotouč. Počasí navzdory pesimistický předpovědi drží celej den. Po poslední jízdě stavíme u Schwarzu a dáváme zasloužený pivka. Začíná lehce pršet. Jedem do kempu, chystáme spaní, přebalujem se a jedem zpátky do Hamrů. Dáváme gulášek a další pivka. Když zjistim, že nepíju 10° ale 12°, začínaj se mi nějak motat nohy. Někdy kolem jedenáctý to balíme a vracíme se do kempu.
Pamatuju si ještě, že tam dostáváme záchvat smíchu, ale za boha si nemůžu vzpomenout proč. Já lehám do káry, Jarda do stanu. Chvílema mě probouzí bubnování kapek do střechy, ale jinak spim jak nemluvně.
Ráno se probouzíme oba bez kocoviny. Očista v potoce a kafe mě definitvně probouzí. Odjíždim do lesa zasadit podpapírák. Jarda dělá english breakfast, vejce na slanině, luxus. Pomalu se oblíkáme, mažem kola a čekáme na první vývoz. Chvílema trochu mrholí, aspoň se nebude prášit a bude to trochu zábavnější (teda to řikaj všichni, já mám z mokrejch kořenů hrachy). Dáváme  tři jízdy. Ke konci posledního sjezdu začíná pršet, v lese padá mlžnej opar, dělá se Kanada. Přiroda nám ukázala, jak to mohlo vypadat celý dva dni. Jedem rovnou do kempu. Oplachujem kola, nohy a ksichty, balíme. Loučíme se  zbytkem bandy a jedem domu. Déšť houstne a houstne, za chvíli leje jak z konve. Měli jsme štěstí.

Rekapitulace.
Další podařenej Norco Camp. Kluci nejdecký to maj za ty leta prostě už zmáknutý. Traily zase trochu potunili a vylepšili, za což si zaslouží pochvalu a poděkování, stejně jako sponzoři. Nalilo mi to zase něco života do žil.
A já jen doufám, že se pro mě na podzim najde místo na "startovní listině" a já zažíju další dva super dni s touhle bandou.

Mára

Fotky z obou dnů na ET Bikez