29.10.2009
V úterý si čtu na fóru, že Jarda svolává na sobotu sjezd novýho trailu spojenej s luxusní vyjížďkou po okolních kopcích. Řikám si, paráda, do soboty se dám do kupy, páč sem zrovna přechodil ňákej moribundus.
Večer mi volá Jarda, jestli jsem si zabalil gumicuk a tatranky (pro ty co neví - Jardu tatranky hrozně nakopávaj a na gumicuku mě potáhne, až budu v konci se silama :-D ). Divim se, proč ten spěch, do soboty daleko. Nakonec se to vyjasňuje, tou sobotou je vlastně středa - svátek.
Ráno v devět zvoní telefon. Jarda hlásí, že v deset odjezd. Přemáhám se, lezu z postele. Potácim se do kuchyně udělat kafe. Sedim u kompu, srkám kafe, čumim jak trubka a ne a ne se probrat. Čas letí.
Konečne systémy startujou, i když v nouzovym režimu. Balim věci, oblíkam
hadříky a lezu před barák.
Tam už čeká Mára, Jarda přijíždí za chvíli. Jdu si do zapomněnky pro snídani, kterou potom konzumuju v průběhu celýho dne. Ptám se Jardy, jak to má vymyšlený. Usměv na jeho tváři nevěští nic pěknýho. Krudum (838m) - Rozhledy (856m) - Zlarý vrch (777m). Nějak to rozdejchávám, čekal jsem něco podobnýho. Vyjíždíme.
Cesta na Krudum, celkem klasika, jenom mi to nějak nejede. Cestou stávíme, fotíme, točíme. Když mám před sebou posledních asi 80 vejškovejch metrů na Krudum, loučim se předtavou, že budu šlapat ještě na dva kopce. Leje ze mě víc než v létě, trápim se. Konečně vrchol. Pauza, snídám, odpočívám.
Jdu kousek napřed s kamerou, Jarda s Márou pořizujou fotky a pak jedou. Střidavě se předjíždíme, pořizujem média. Cestou z kopce mi to nějak drncá, jako kdybych měl dřevěný kola. Řikám si, asi sem to moc nafouk. V půlce kopce se Mára loučí, má na odpoledne jinej plán. S Jardou pokračujem podle plánu, sjíždíme a točíme. Konečně zjišťuju příčinu drncání, zavřená vidle.
Cestou dolu postupně relaxuju a tak souhlasim s pokračovánim na
druhej kopec. Cesta z Třídomí na Komáři známá, ale zprasená od lesáků. Makadam velikosti dlažebních kostek se střídá s bahnem. Na Komářích se to láme víc do kopce, přecházím na eco mód, jedu kašpárka v poklidnym tempu, musim přežít.
Konečně vytouženej vrchol. Opět pojídam kus snídaně, komentujem spouš, kterou po sobě nechávaj lesáci, co se nedá prodat, odřežou a nechaj ležet. Leží toho tak půl metru. Sodoma - Gomora.
Pouštíme se úvozem dolu, podmáčený, klouzavý, zábavný. Za chví jsme zase dole a máme před sebou poslední kopec. Šlapem po áčku na Lobzy, odtud po polní cestě a pastvině na Golden Hill. Pauza, dojídam snídani. Před sebou máme poslední sjezd, náš novej, čerstvě zbudovanej trail - Golden Highway. Nic si nepamatuju, sil už taky moc nemám, tak jedu klídek, na oči. Hned na začátku asi pět skoček, baví mě to. Fakt mě to baví. Přelejzám jeden strom, pod kterej sem neviděl, mám ještě trochu blok ze zlomenýho zápěstí, ale jinak pohoda. Slejzám jenom jeden asi šesti metrovej úsek, kterej je hodně pankovej a pud sebezáchovy je silnější. Dál zase pohoda, chci aby to nikdy nekončilo. Ale kopec neni nekonečnej (nekonečný mi připadaj kopce jenom když šlapu nahotu) a mi vyjíždíme u potoka. Oba šťastný a spokojený.
Jedem opět po áčku do Sokolova, stavíme na dvě v BarBáru. Jsem rád, že jsem ty kopce nevzdal a vydržel, stálo to za to. Doma koukám na gps, +- 30km a 1200m vejškovejch. Už chápu, proč mě bolí nohy :-D
mapka trasy
Mára
