V úterý jsme chtěli slavnostně otevřít pump track, ale počasí nám nepřálo. Ještě se v něděli odpoledne scházíme, šejpujeme dráhu, odvádíme vodu, kde to jde. Nakonec přichází další, nevím už kolikátej, déšť, prší 
skoro celou noc, akci odvoláváme. Přeháňky jsou i v pondělí. LePo organizuje na Rotavě vejlet do Sokolova na úterý odpoledne. Je úterý ráno, zase prší. Už mě to fakt kálí. V poledne se počasí konečně umoudřilo, dokonce vylejzá slunce. Opírá se do škvárový dráhy, ta začíná osychat. Teda aspoň vnější okruh, prostředek je totál podmáčenej. K večeru přijíždí Majk s Hálisem, později Lepo, Míra a Čuli, coby zástupci Rotavy, za lokály jsem já, Hájis a Michal.
Nejdřív testujem pump track. Místama je to ještě měkký, ale dá se to. Po sérii ubrečenejch dnů jsou všichni nadržený a jezdí jak o život. Pumpování v kombinaci s vlkym teplem bere hodně sil a tak se jde "odpočívat" na dirty. Nejdřív se rozhejbávaj na klasický lajně, potom začínaj okukovat v neděli upravenou Big Mámu. Mezi tim nám Míra bere dech, když se rozjede na skoky a žehlí to 4x stylem, přednim kolem tak deset čísel nad dopadem. Hájis, Lepo
a Hális testujou rychlost, po chvíli to Hális bez ostychu vyšle čistě přes Big Mámu. V zápětí to lítaj všichni tři, Hális párkrát hraní ale naštěstí vždy odjíždí. Chvíli si skáču svojí "kinder" lajnu, potom se tam pro změnu motám s foťákem. Po odpočinku na dirtech se vracíme na okruh, aby jsme se dorazili. Postupně lidi odjížděj domu, nakonec zůstávám já s Michalem, ještě chvíli skáčeme, dopíjíme PETku a balíme to taky.
V neděli po obědě montuju na Enduro SPDčka, Honzovi chystám Big Hita a po půj druhý ještě s Hájisem a Michalem vyjíždíme přes Hruškandu na Krudum. Chvíli před tím se tam přehnala přeháňka a do toho pražil mozol, hotová prádelna. Potim se vrata od chlíva, naštěstí Honza je totál vyřízenej a čekání na něj mě zachraňuje před kolapsem. Přemejšlim, co je horší, jestli cesta nahoru, nebo premiéra v lese po dešti v nášlapech. Nevim. Na Krudumu dáváme pauzu. Kluci se rozjíždí, já mám pocit, že si jdu vzít život. Při prvním sjezdu, pokaždý když přejíždim mokrý kořeny, prodělávám serii malejch infarktů. Nevěřím sám sobě, ukočíroval jsem tom. Chvíli na to mě posílá na traverzu k zemi kořen pod trávou. Padám na největší balvan široko daleko, kolo jsem uchránil za cenu odřenýho loktu. V nejkrásnějšim úseku nám zase operujou lesáci, už je to fakt k vzteku. Další cesta vede na Spálenej vrch, cestou ztrácíme Michala, ale díky píšťalkám a mobilům se zase kompletujem. Dáváme pump track z kopce a přejíždíme na Květák a hned dolů a do Sokínu, kde už čeká na Baníku Zachy a Myšák z Varů. Měníme kola a boty a jedem za nima. Na parkáči ještě potkávám Majka, kterej pro velkej úspěch přijel znovu. Chvíli se blbne na pump tracku, potom se jde skákat, Lítá se zase Big Máma, Zachy do kopce doslova běhá, nemůže se nabažit. Majk se taky odhodlává a dává jí na pohodu. Přespolní odjížděj domů, mě a Hájise nakonec vyhání z baníku večerní deštík. Statečně odmítám odvoz domu, vždyť bydlim tak blízko. Melu z posledního, bydlet o 200 m dál, tak snad nedojedu.
Byla to taková malá náhrada za odloženou otvíračku.
