Tejden po návratu z Gardy
Začnu teda pěkně od pondělka. Pondělí a úterý bude stručný. Sem v šoku, nic mě nebaví a taky nic nedělám, přežívám. Středa - odpoledne volá Hájis, že Garda nasadila vysokou laťku a že ježdění po stávajících trailech bude nuda. Musíme prej udělat něco novýho. Jarda nikdy dlouho nemluví, večer po práci vyrážíme s pilou, sekerou a lopatou od Hruškový směr Krudum.
Cestou zjišťujem, jak lesáci zase zprasili co mohli, co se dá prodat, to odtáhnou, co se nedá prodat, nechaj tam, kde to lehlo. Prasárna. Nějak se s tim srovnáváme a vymejšlíme, kudy to object. Pomalu se to začíná rýsovat a nás to začíná bavit. Paradoxně náš starý trail zničený při tahání kabelů k novému vysílači nahrazuje nový, hravější, budovaný na ledabyle zahrnutých kabelech. Jsme tam až do soumraku a odcházíme spokojený. Sice není zdaleka hotovo, ale bude to stát za to.
Cestou domů domlouváme plán na další dny.
Ve čtvrtek je klídek - relax.
Pátek. V sedm večer se scházim já, Hájis a Calboni. V batohu buřty, pivko a halogeny. V půl osmý vyrážíme směr Krudum. Jarda s Márou mi chvílema berou Big Hita, cesta do kopce na něm je děsnej 
očistec. Před devátou sme na kopci, snažíme se rozdělat oheň, což se nám nakonec podařilo. Opejkáme buřty, popíjíme pivko, montujem světla a čekáme na tmu. Konečně je tma, padá mlha a s mlhou začíná padat i trochu vody. K tomu pěkně fouká, celkem slušná Kanada. Vyrážíme směr Loket. První metry - peklo. Nic nevidim světla mi svítí někam do háje. Za chvíli zastavujem, dolaďujem světla a vyrážíme dál. Je to docela nářez, hlava mi to chvílema nebere, balvany, který se mi zjevujou sotva tři metry před kolem mi slušně zvedaj adroš. Postupně se mi to v hlavě srovnává, začínám mít jasno, kam točit rukama a kam hlavou, abych jel i svítil tam, kam potřebuju.
Jsme pod Krudumem a přesouváme se nad Loket. Tam to
máme pěkně najetý, těšíme se. Pouštíme to z kopce, míjíme stádo divokejch prasat. Adroš opět stoupá. Ze stezky, která ještě před dvěma týdny byla skoro dva metry široká, se díky bujné vegetaci stal úzkej a nízkej tunel. Vidina prasat v zádech ale nedovoluje zvolnit tempo, a tak mastíme pořád dál. Konečně vjíždíme do spodní pasáže, tam si to užívám asi nejvíc.
Přijíždíme do Lokte k "naší" hospůdce. Jitka zrovna vyhání poslední hosty, ale daří se nám jí ukecat a dostáváme zasloužené pivko.
Po krátké pauze vyjíždíme k Sockolovu. Cestou potkáváme početnou prasečí rodinku, přes cestu nám přeběhne tak 15 mladejch v pruhovanejch pižamech. Z posledních sil nasazuju na sprint a nemám ani odvahu se ohlídnout. Hurá, ujeli jsme jim. Melu z posledního, zvolňujem a děláme rámus. Pro jistotu. Přijíždíme do Sokolov City, ještě chvíli do BarBaru, doplnit tekutiny. Loučíme se s tím, že tuhle akci musíme zopakovat. Doma po chvíli padám do bezvědomí.
Sobota - sem vyřízenej z nočního sjezdu (teda spíš z těch přesunů), celej den zevlim. Večer s Andrejkou, Hájisem a Brunkem chceme zajít na dvě do masky. Chystá se tam ale koncík, tak s ohledem na Brunka měníme 
plán a razíme směr BarBár. Dávame fakt jenom dvě, domlouváme neděli a jdem domu. Já teda jedu, v botách, ve kterejch mi už 2x sjela noha z pedálu. Řiká se, že jen blbec se spálí 2x o jedny kamna. Já se spálil 3x. Nohu mám jak kdybych se pral s medvědem, už si to snad budu pamatovat.
A je tu neděle.Po obědě mě nakládá Hájis a Andy do jejich zelenkavýho wagenu a upalujem si to směr Kraslice. Stavíme se chvíli kouknout na 4x závody, kde se k nám připojuje Kopí a Dejw (sorry kámo, jestli sem to napsal blbě, ale mě se to takhle líbí :-D ) z Varů. Jedem károu ještě kousek nad Kraslice, tam parkujem a během chvíle se okolí auta mění v bike servis pod širym nebem. Kamarádům trochu servisujem kola, balíme techniku a jedem směr LP trail. Slunce peče, my statečně šlapem. Konečně jsme na místě. Dejw inštaluje helmetcam, dálkáčem pouští recording, Hájis provádí zápis do knihy návštěv a pouštíme se dolů. Občas stavíme, některý pasáže opakujem, Dejw poctivě točí a Kopí fotí. Když jsme to sjeli až dolu, následuje zasloužený trest - šlapání zpátky směrem ke Kraslicím. Vlastně tak nějak objíždíme ten kopec, na kterym sme jeli LP trail. Konečně je před náma horizont a valíme to ňákejch 55km/h po lesní cestě. Paráda. Za chvíli jsme v Kraslicích u koupaliště. Zahybáme doprava a před náma je strašnej krpál. Strašnej tak, že se nedá vyject, dokonce se nedá skoro ani vyjít. Když ho konečně pokoříme, dělám si z Kopího a Dejwa srandu, že už sme v půlce kopce. Hájis se usmívá. Za chvíli zjišťuju, že sem si nedělal srandu, ale že je to pravda. Zvolávám "já chci jet do kopce a startuju jak peršink, prudkej vzlet a krátkej dolet. Po chvíli slejzám a tlačim. Na konec kopec zdoláváme a jsme u vysílače nad Kraslicema. Krásný panoramata. Zobem hroznovej cukr, kocháme se. Dejw kontroluje záznam z kamery, ale kde nic, tu nic. Dálkáč nemaká ani ze dvou cenťáků. Pešek. Kopí nevěří, fakt 
nevěří a když uvěří, nadává, ale jen chvíli.
Sedláme bajky a pouštíme se kamenitou stezkou po skále. Pak vjíždíme do lesa, kde je spousta lávek a skoků. Většinu objíždíme, protože něco vypadá, že už drží jen slou vůle. Občas stavíme, fotíme a točíme. Paráda, odměna za tu dřinu nahoru.
Přijíždíme do Kraslic. Hájis a Kopí jedou pro auto, my jedem k picérce doplnit živiny. Po chvíli přijížděj s autama a taky dopňujou. Kecáme, rekapitulujem a vlastně máme tak trochu radost, že si to díky nefunkční kameře budeme muset zopáknout.
Máme snědeno a dopito a jedem domu. U Hájise se loučíme, jedu domu a záhy opět upadám do bězvědomí.
A to je konec 20. týdne.
Mára