Přes den mi volá Hájis i Mára (Calboni), že večer dáme ňáký ježdění po tmě. Maj pro mě čelovku pučenou od Luďana. Mam sice z ježdění v noci respekt, ale souhlasim. Při letmý zastávce doma připojuju všechny možný nabíječky, abych naakumuloval co nejvíc energie.
Někdy kolem osmičky večer se scházíme před barákem. Rozsvěcíme blikačky a vyrážíme. Šlapem po áčku přes Vítkov, pod Milířema zahybáme do lesa směr Krudum. Na poměry z posledních dnů je docela teplo. Na Milířích už mi kape z rukávů, zastavujem a sundaváme bundy. Pokračujem dál a na vrchol přijíždíme za soumraku. Tam na nás už čeká Krtek s Breďákem, který si vyrazili na pěší tůru z Hruškandy. Chvíli pokecáme, montujem světla. Krtek s Breďákem jdou zpátky. Ještě dolaďujem světla a čekáme na tmu. Padá tma a s ní i mlha. Jedem!
Hned po prvních pár metrech zjišťuju, že světla mám naštelovaný úplně blbě. Svítí mi to sotva dva metry před kolo, vůmec nečtu terén, jedu pořád mimo stopu a hrozně vlaju. Postupně to dolaďuju. Pod přísahou vyjíždíme z lesa, kde se topíme po náby v bahně. Pokračujem klasicky přes Nadlesí a Dvory nad Loket. Ve světlech reflektorů mi to připadá, jako bych jel tunelem. Úspěšně se vyhejbám, pařízkům. O kus dál za zatáčkou najednou dojíždim Jardu, terýmu to tam trochu ustříklo. Málem se mi z toho hryzla pumpa, ale dobrzdil jsem. O kus dál jsem neviděl a zapomněl na kus skály uprostřed cesty, nějakym zázrakem kolo objíždí a ustávam to. Jedeme ke Gardnerovi a doufáme, že nebude zavřeno. Touha je vyslyšena, vesele tam vyhrává  harmonika a housle.
Sedáme pod třešeň, dáváme pivka, LOKy a blbnem s foťákem. Mára bere tubu, nebo co to je za nástroj a pomáhá kapele. Někdy kolem jedný to balíme a jedem na cyklostezku. Cestou potkáváme stádo zvířátek v pruhovanejch pižamech, jinak pohoda. Přijíždíme pod most bez mostovky na R6. Zastavujem, že zas uděláme ňákou fotku. Fotíme, svítime na most čelovkama. Jardu napadá, že je jedinečná příležitost vylézt nahoru. Všude tma, ticho, jen v dáli sejček sejčkuje. Jdeme do toho a vylejzáme po lešení na mostní oblouk. Zas děláme fotky a lezem dolu. Berem kola na ramena z drapeme se od řeky k šestce. Kolo těžký jak svině, kopec prudkej jak svině, klouže to jak svině, prostě bonus. Nahoře sedáme na kola a berem to na férovku kolem boudy hlídače. Pes u boudy se může zbláznit, hlídač když oknem vidí šest kuželů od světel, který svítí na všechny strany, zamyká boudu zevnitř, zalamuje klíč vzámku a zalejzá pod stůl.
Za chvíli jsme v Sokolově a každej jede ke svýmu domovu. Ještě si dělám bufet a ve 3:15 zaplouvám do pelechu. V zápětí zvoní budík.
V práci dávám dvě kafe a Monstra, abych vůbec nastartoval systémy. Cíl na dnešní den? Přežít v práci a věčer? KOLO!
Málem bych zapomněl, "Luďo, dík za Fenixe".
Mára