Po tom našem báječném třídenním ježdění jsem se v tejdnu celkem flákal a jen podnikal výlety se psem za hledáním nových trailů. Hledání bylo úspěšné a až to bude, tak to bude. O tom ale až jindy.
Počasí a teploty přes týden stále drží nad průměrem a tak nám to nedá a je v plánu další poježdění. V pátek začínají rosničky vyhrožovat deštěm, ale Sokolov je Kalifornie a tak to neřeším. Domlouvám se s Robynem, který bere Mártyho a synka Štefana. Pak se ozval Perry, jenž se domlouval s Černochem a jako posila z Varů doráží Dejw a Šmejky.
Sraz opět na parkáči u baníku. Chvilku čekáme na Varskou dvojku, Mára jede napřed aby se nemusel honit a Luďan nás dojede s Bobem. Křižák podniká nějakou expedici a tudíž nejede. Za lehkého mrholení vyrážíme kolem potoka a po pár metrech se ozve tupá rána a pak jen dobře známé chrastění kola o zem. To se nám Perry postaral o vtipnou vložku, když ho sundal odpadkový koš stojící v cestě, jako zábrana proti vjezdu aut, když zrovna jako na potvoru ladil cyklokompjůtr. Po zjištění, že je vcelku, nedá nám to a propadáme hurónskému smíchu.
Cestou vzhůru to dává pořádně zabrat Šmejkymu, jenž na tom neseděl a nešlapal hodně dlouho a tak ho posílám rovnou na trail „Pod jezevčí skálou“ který pojedeme jako druhý. Ostatní pokračujeme dál po silnici na Podstrání a Rozhledy. “Měl tu na nás čekat Mára“ říkám si. Není tu, tak dedukuji, že se potkal se Šmejkym na vrcholu opodál. Moc dlouho tu neotálíme a rozjíždíme se dolů. Teda po tom co si Štefan napumpoval brzdu. Zastavuji na spodní cestě. Na konci vláčku se veze Mára. No kde on se tam vzal je mi záhadou. V tom odspodu kráčí Luďan a Bob. Jsme komplet :-) Dokončujeme zbytek trailu a stoupáme na Jezevce. Šmejky se chvilku nudil a poladil tu ručně skokánek. Dáváme rychle cigárko a po Štefanově napumpování brzdy jedeme dolů. Déšť sílí a tak přejezd na Lobzy jedeme svižným tempem, což oceňuje zejména Šmejky. “Můžete mi vy zasraný chrti vysvětlit, proč jsme nezastavili v tý hospodě??“. “Mají otevřeno až od dvou“ odpovídám mu. Na otázku „a kolik je vlastně hodin“ se z davu ozve „za 10 minut 2“ :-))) Stejně chceme ještě na Květák a tma už padá velmi brzo. Štefan má napumpováno tak odjíždíme v pěkném vláčku. Já si po třetím skoku klestím cestu polomem mimo trail. Pak stavíme a Robyn dělá pár záběrů. Nedá nám to, vytlačíme si znovu na start, ať to jedeme v kuse. Cestou ještě pár zastávek a pár fotek. Na kameni Štefan hlásí na Máru „brzdi brácho!!!!“, Luďan, Dejw a Mára projíždí esíčko a já si málem ještě najdu pár novech stop jako nahoře. Dole přeskakujeme po kamenech potok a jelikož chčije jako z konve, tak rušíme Květák a jedeme do Sockínu. Cestou jsme mokrý jako krysy. Kola mácháme v potoce a působíme tím lehkou ekologickou katastrofu. Po Robynovi zůstala na hladině ale největší olejová skvrna:-) Loučíme se a každý si to pádíme k domovu.
Sic jsem zmoklej jako slepice, ale šťastnej jsem jako blecha. Jak je větší parta, tak větší sranda a prostě víc takovejch výletů.
Díky všem za účast. Bylo to fantastisch!
Hájis
