Někdy začátkem září si dopisuji s Robynem T. o připravovaném enduro závodu v Nejdku. Shodujeme se že víc než závod nás baví prohlídka trati formou projížďky den před závodem a vymýšlíme třídenní pohodové ježdění po našich trailech. Každý den jiná lokalita. Nejdek, Sokolov a Kraslice. Robyn se chytá organizace a celá akce je plánovaná na poslední víkend v říjnu.

Pátek 29.10. – Nejdek
Z naší party jedu já, Křižák a Míra kterého jsme potkali před týdnem a já ho po 7mi letech vidím na jiném kole než XC či silnička. Sic mi Demo se starým monstrem vážícím 6kg přijde na enduro ježdění nesmysl, tak v prvním kopci měním své mínění. Je jedno na jaký sviňi jedeš, jde o to co jsi schopen ušlápnou. Míra má 16000km v nohách za rok, tak si na tom jede v klidu naším tempem a na kopci snad ani není zadejchanej. Celkem demoralizující.
Scházíme se v místě kde vždy končí bus na Campech a již jsme celkem početná parta. Odtud jedeme na Pernikský vrch kde čeká další část bandy. Je nás kolem 20ti kousků. Sjíždíme první část k Boubínu a pokračujeme na Rosu. Letí to krásně, je sucho a počasí je exklusivní. Zde padá Dani a pobolívá ho klíční kost tak na to pro zbytek dne hází bobek. Jdeme poskákat na barák, kde si to dáváme několikrát do kola a já při posledním skoku zavírám Xko a když to vracím, zasekávají se mi řidítka o kraťasy a s kolem nakřivo dopadám. Ani nestíhám sprostě zaklít a jdu k zemi. Posílám to na hlavu a zvedá se mi těžko. Později se dovídám že jsem ležel celkem dlouho a Robyn mě dusí, že mu tohle nemám dělat. Což mu vracím, že on taky párkrát dlouho ležel a nechtěl hnout. Do Nejdku sjíždíme přes mrtvého ptáka. Cestu si moc neužívám. Přes jedno oko vidím mlhu a celkově se necítím fit. Dole kluky vidím 2x a tak se jdu opláchnout do potoka. Studená voda mě srovnává a je líp. Teď sedla nahoru a šplhání opět do výchozího místa na Pernikský vrch. Cestou zastávka na pivko. Následuje XC trail, Zlomená čelist a zase stoupání na Rosu, sjezd až k 4crossce a tlačení na Sopku. Tady se buduje nová trať která bude celkem hopsavá a to já mám rád. Dávám si 2x udělanej začátek a pak mizíme dolů s Davidem, Křižákem, Blueem, Antikem a Zuzkou. Ostatní ještě blbnou na kládodropíku. David nás vyváží pro auta a pak přesun domů. Doma zjišťuji že helma drží na 2 výztuhách a zbytek dokola popraskal. A pak když jdu do sprchy, tak koukám, že mě kolo pěkně porouchalo a já vypadám jako dalmatin :-) Jinak mě bolí celkem dost hlava.

Sobota 30.10. – Sokolov
Ráno zjišťuji, že jsem celej bolavej. Sraz je v 11:00 na parkáči u baníku. Přijíždím včas a lidí je tu jako smetí. Ondra mění vidlici a Dejw lepí kolečko od kočárku kolemjedoucí mamince. Do půl hodiny vyrážíme. Cesta na Krudum je celkem závod a to ničí Dejwa, kterej na tom zase nějakej pátek neseděl. Počasí je opět luxusní a po krátké pauze jedeme první sjezd. Pak následuje celkem dlouhý přejezd na Rozhledy, kde většina začíná mít nejapné narážky typu „Už to bude z kopce“ a podobně. To jsem vcelku očekával a jsem na to připraven. Pouštíme se tedy dolů aby si všichni zpravili chuť. Na startu se z výšin ozve „Jedu za tebou“. 200kláda. No tak tohohle člověka jsem nikdy nechtěl mít v patách. Nu což. Alespoň mě to nutí jet a zbytečně nebrzdit :-) Dole je nálada o dost lepší a za zatáčkou můžeme šplhat opět na další trail. V tu dobu jsme mu říkali „novej“ ale už má jméno. Pod jezevčí skálou. Minulý týden tam Luňan s Bobem objevili pod skálou chcíplého jezevce. Jdeme po trailu aby si to všichni prohlédli. Je tu pár skoček, tak lepší o nich vědět. Nahoře na nás čeká Mára s Michalem. Pauza tak na cigárko a hurá dolů. Zase za mnou visí ten obr. Dáváme to v kuse, páč to není zas tak dlouhý. Následuje výjezd na Lobzy, kde se v hospůdce potkáváme s Andrejkou a Calboniovejma. Je objednáno asi 18 topinek, tak stíhám zalomit 2 kousky. Přejezd výběhu s bejkama a stojíme na startu Golden trailu. Dáváme to na jedno zastavení. Po dojezdu skoro všichni mají rohlík od ucha k uchu a moc se jim to líbilo. To jsem rád. Možná tím pádem je po mě škemráno o další svezení. Jasná volba Květák. Bereme to zkratkou a za chvilku jsme na Hruškandě a následně na Květáku. Tu je ještě neotevřený skok z lávky přes díru. Toho se ihned chopil Robyn a než jsem se stačil vyčůrat, tak se skáče o106. Potkáváme tu Lenku na novém sjezďáku. Asi 20 minut jezdíme začátek a pak pálíme dolů. Obr zase za mnou. Dole lítáme chvilku klopenky, což nejvíce baví Robyna a směje se jako děcko. Se soumrakem se loučíme na parkáči a mi místní jedeme zakončit ježdění na pivko. Válíme se na zahrádce, kde už delší dobu není sezení. Je teploučko a pohoda.

Neděle 31.10. – Kraslice
Ráno zjišťuji, že jsem zase o kus víc bolavej. Jedu já,  Křížák a Ondra. Luďan plní otcovské povinnosti a Bobovi to taky nevychází. Sraz je na Bublavě u Mártyho baráku. Za námi dojíždí Lenka, která asi neví do čeho na sjezďáku jde, ale popere se s tím statečně. Dnes je nás asi nejmíň, ale škoda pro ty co nejedou. První jedeme Mártyho Fešák trail. Kolem potůčku, né moc z kopce, ale o to víc do techniky. Místama je to trial a všechny nás to školí. Zasekáváme se na sekci s kamenem (projelo čistě ani ne 5 lidí) a pak na přejezdu stromu. Dál pokračujeme na Robynovo 50-50 trail. Cesta nahoru je tedy peklo. Nekonečné tlačení. S Blueem si děláme srandu že za chvilku bude kosodřevina a pak jen kamzíci a skály. Skála nahoře je, ale bez kamzíků. Sem se určitě vydám se sněžnicema a prknem na zádech, jestli padne víc jak metr. 50-50 trail je opět hodně těžkej. Jedeme v zadu s Mártym a každou chvilku někoho dojíždíme, tak se jízda dost kouskuje. Zastavujeme u asi 2 metry vysoké skalky která se sjíždí. Robyn jako stavitel bez problémů, Márty na srdíčko, Honza se sedlem na prsou a Lenka s trochou rodea sjíždí. Mě to láká, ale jsem dost uklidněn pátečním pádem a nechci rozlámat helmu i Andreje kterou jsem vypůjčil. Dál se šplhá ke Špičáku a jedeme na Monkey trail. Ten mě baví čím dál víc a nejsem sám. Sedla nahoru, vysílač a Bambus trail. Nahoře potkáváme samotného stavitele i s partou. Chvilku zásek na přezcesťáku a zase dolů. Vyjíždíme u Šagyho dráhy, kde jsem byl skákat před pár lety a od té doby se tu nic nedělo. Letos to místní kluci našejpovali a dokonce tu byl i Márty skákat. Tudíž ho ženu jako předjezdce a horní lajnu si pak dávám ještě jednou sám. Dole je dost přikoplej velkej dvoják. Nedá mi to, musím si ho dát. Za ním najíždím na další odpal a v poslední chvíli si to rozmýšlím a brzdím. Ještě že jsem tak udělal. Skok má zatím jen ten odraz a na místě budoucího dopadu je jen hromada klád. Dál víceméně stoupáme na Bublavu s jedním rychlým sjezdíkem. Za soumraku jsme u aut a loučíme se všema.

3 dny bikování po trailech v pořádný partě, přátelské náladě a za nádherného počasí jsou námi. Bylo to fantastisch. Na jaře bych to hned zopakoval. Následující dny se cejtim jako zpráskanej pes :-)

Kapitola sama za sebe byl Honza Škarnitzl. Pro mě do té doby neznámé jméno. Je to reprezentant v XC a jezdec Giant týmu. To že vyjel co se snad vyjet nedá, při zastávkách na sváču kolem nás kroužil jako kondor, né a né z toho kola slézt, je věc, kterou jsem tak nějak čekal. Ale jak ten kluk lítá z kopce a jak to kolo má v malíku, jsem já a asi všichni přítomní, čuměli jako vejři. Tohle by měli vidět jak drsný freerideři tak nadrezíkovaný XC jezdci brázdící šotolinky.
Hájis