Sobota.
Tak, jak bylo předem ohlášeno, dopoledne mi volá Hájis: "v jednu je sraz  a vem si hrábě, možná i trochu dřív". Neodporuju, souhlasím. Za chvíli mi přijde textovka, ve ¾ na jednu.
Ve smluvenej čas vylejzám s hráběma z baráku, v zápětí přijíždí Calboni s Hájisem a Křižákem. Nasedám. Po chvíli jízdy jsme v lese. Berem z auta vercajk a šplháme do kopce. Po pár stech metrech odkládáme věci a začínáme budovat. Hájis s Calbonim to mají tak nějak už v hlavě, tak začínáme zespoda. Čistíme, hrabeme, přemisťujem kameny,  dohazujem klopky. Občas trochu jinde, než projektanti plánovali, tak budou místama dvě varianty.
Pomalu postupujem nahoru. Přijíždí za náma Bob s Orim, kterýmu pro jistotu oblíká neprůstřelnou vestu, přeci jen, myslivci maj sezónu. Přehlíží šipku u auta a zaměňuje odbočku vpravo za levou, přichází po pěkný procházce odněkud zhora. Později se připojuje ještě Luďa s rodinkou, kterej cestou k nám taky bloudí. Příroda sama nám tu nachystala základ pro pěknej trail, samá natáčka, boule, spousta kořenů a kamení. Díky tomu už má i své jméno – Roling Stones.
Asi v půl pátý jsme někde v polovině kopce. Dáváme občerstvovačku. Luďa vytahuje termosku s horkou sladkou vodou,kterou dochucuje  RUMem, já se připojuju a vydavám CHE GUEVARU. Zasloužíme si to. Bereme věci a jdeme po trailu dolů. Sem tam mi nějakej kořínek zvyšuje speed a jen tak tak dobržďuju za Křižákem. Skládáme se do aut a jedem domu.
Neděle.
V poledne zvoní telefon, volá Luďa: „ Čau slovane, pojedem na kolo?“ Odpovídám, že jo a domlouváme to na jedničku. Luďa to domlouvá s Křížákem a Bobem, já volám Michalovi, kterej bere bráchu Honzu. Krátce po jedný vyjíždíme od baráku směr Lobzy. Berem to nábližkou přez Novinu. Jak se vyhoupnem na kopec, začlo nepříjemně foukat, pocitovka tak -7 °C. Neomylně míříme k hospůdce. Tady netradičně místo pivka dáváme svařák, koláč se šlehačkou, druhej svařák a Křižák topinku. Při placení trochu rozehřejváme ztuhlý ruce. Opouštíme hospůdku a zdoláváme posledních pár vejškovejch metrů na Golden. Nahoře upravujem kola, opět vyndavám Che Guevaru pro  zahřátí a jedem. Nahoře mě ztuhlá vidle posílá párkrát na zadní, že kdybych na to měl morál, mohl bych sázet kondory. Jinak pohoda. Místama je to dost podmáčený a trošku se to šlejškuje. Přijíždíme níž do techničtější pasáže. Tady se začíná projevovat druhej svařák s lokem Che Guevary, začíná mě to táhnout doleva, což musím opakovaně kompenzovat levou nohou.  Příště fakt jeden svařák a pak už jen čajík. Za chvíli jsme dole, vracíme se proti proudu k lávce, protože šutry jsou pod vodou.
Po příjezdu do Sokínu nám při +5 °C v závětří připadá neskutečně teplo a tak sedáme na terase před BarBarem na zem a zakončujem další podařený odpoledne.
Mára