Na podzim tradičně stoupá aktivita v lesech za Sokolovem a stejně je tomu i letos. Nedavno proběhl tunihg na Golden Hillu, v plánu je stavba novýho trailu.
V sobotu ráno mě budí budík v sedm hodin. Bráním  se a třikrát mačkám opakovaný buzení. Nakonec to vzdávám a v půl osmý vstávám. Vařim kafe, který následně s apatickým pohledem na zapnutej počítač píju. Najednou pípne zpráva od Hájse "Za 5 minut". Vyhlašuju poplach. Během dvou minut jsem oblečenej, běžim za barák do auta pro čepici, pak před barák do zapoměnky pro snídani a zpátky do  baráku pro lopatu. Možná i v limitu stojim připravenej před barákem. A si za deset minut přijíždí Jarda s Křížákem a Michalem. Nasedám. Za deset minut jsme v lese. Berem nářadí a jdeme do kopce. Cestou nám Jarda ukazuje, kudy povede novej trail.
Blíží me se k místu, kde Jarda s Máru skončili. Začínnáme upravovat terén. Přijíždí Luďan s Bobem. Postupně sestupujem níž. Kolem poledne jsme dole u auta. Hotovo. Vracíme se zpátky do města. Každej po svym dává objed a chvíli pauzu. Odpoledne se scházíme u mě před barákem.Jarda, Mára, Křížák, Luďa, Bob, Michal a já. Vyjíždíme směrem k lesu, teď ale už na kolech. Přesněji řečeno, startujou jak peršink. První kilometr se držim, pak mi ale teče čůrek po zádech, kolena vržou a já rezignuju. Skoro mám chuť se vrátit. Nějak to překousávám a jedu. U Michalu zastavujou, aby si Jarda dofouk tlumič. Já jedu napřed, mám před sebou šest kiláků ve stoje na BigHitu. Žádnej hit. Cestou potkávám Míru, kterej se připojuje ke stíhací skupině za mnou. Asi po dvou kilometrech mě dojíždí. Dál si šlapu svym tempem až pod Milíře. Stoupáme lesem po novym trailu až na vrchol. Dáváme asi deset minut pauzu, což je doba potřebná na pořízení jedný skupinový foto.
Řadíme se na start. Rozjíždíme se na premiérovej sjezd čerstvýho trailu. Je hravej, příjemnej, jen odrazy jsou ještě měkký. Jarda si jako designér našich trailů opět vysloužil pochvalu. Jsme zase zpátky pod Milířema a před náma je vejšlap na Krudum. Asi za půl hoďky jsme nahoře, dáváme kratičkou pauzu a vyrážíme na sjezdík ke sv. Mikuláši. Tam "večeříme", převlíkáme se do suchýho a čekáme na tmu. Míra s  Bobem se odpojujou a jedou domu. Montujem čelovky na helmy, padá tma a vyrážíme směrem k Lokti. Dáváme občerstvovačku u Gardnera a přesouváme se na  koncík na hrad. Vzhledem k tomu, že mám oblečení na noční jízdu je mi vevnitř hrozný horko, dávám pivka s Michalem na nádvoří ve společnosti bandičky z Dalovic, která nás po celou dobu baví. Kolem půlnoci, již poměrně v náladě, se vydáváme k domovu. Zhoršená motorika si cestou vybírá svou daň. Kolem jedný dorážíme do Sokolova.
Doma ještě něco snim a chvíli na to upadám do hlubokýho spánku.
Je neděle. Dopoledne prozevlený, venku prší. Před polednem déšť ustává. Po obědě přemejšlim, co s načatym dnem. Po sobotní šlapačce mě bolí nohy, nejradši vych šel spát. Ale vim, že by mě to potom zase štvalo. tak beru telefon a začínam obvolávat. Nakonec jsme tři, Luďa, Michal a já. Ve čtyři vyrážíme, přes Green na Lobzy. Míříme rovnou k hospůdce. Dáváme pivko, já i topinku. Dělá se tma, začíná padat ledová krupička. Naštěstí je na obzoru  vidět konec mraků a máme naději, že se ještě udělá světlo. Platíme a jedeme. Když jsme kousek pod vrcholem Goldenu, dere se už nízký slunce skrz mraky. Zalejvá kopec zlatou barvou. Jak příznačný. Nahoře ladíme kola do sjezdovýho módu a bez okoloků jdeme na start. Rozjíždíme se. Hop, hop, hop, hop, hop, hop, neskutečný, krásný, rázem mám hubu jak karlovarskej rohlík, pokračujem dál, nevadí mi mokrý listí, kořeny ani šero. Neskutečně si to užívám. Za pár minut jsme dole, všichni spokojený. Zjišťuju, že po poslednim faceliftu je to trail, že jsem lepší ještě nejel. Nebejt tma na krku, tak bych se drapal ještě jednou nahoru. Po příjezdu do Sokolova dávame ještě jedno (tak že dvě) v BarBáru a razíme domu, ať jsme v pondělí čerstvý do výrobního procesu.

Mára