V sobotu v 9:30 pípne SMSka od Máry Fausta, " V 10 jedeme s Hájisem na kolo. Kdo se přidá?" Kouknu z okna - mlha, jinovatka, kouknu na teploměr - -4°C. Hned volám zpátky. "Si se zbláznil, je kosa, to odmarodim". Chvíli mě ukecává, že do kopce pojedem pohodičku, ať se nezadejcháme. Nechávám si čas na rozmyšlenou. Za chvíli mi volá Mára, že Hájis nestíhá, tak se odjezd šoupe na 10:30. Souhlasím.
V 10:30 se scházíme před barákem a krátce na to vyrážíme. Cestou od badáku k lesu se dohadujem, kudy že nahoru, nakonec je rozhodnuto, po áčku přes Vítkov pod Milíře a nahoru na Krudum. Zvyklej na BigHita, na Enduru mi to do kopce jede tak nějak samo. Za chvíli jsem u odbočky na Milíře. Cesta lesem začíná silně připomínat No. 601 z Altissima :-) Na pasece dáváme chvíli oraz a plánujem, že by jsme mohli dát ještě Komáří, Pulečka, Spálenej a Květák. Pokračujem nahoru, překonáváme ledový pole. Začíná se střídat měkká šotolinka se sněhem, slunce svítí, je mi horko, nahoru přijíždim už jenom v tričku. Pomalu střízlivíme z jarního opojení a škrtáme Komáří a Pulečka. Relaxujem, Hájis mění páčku na brzdě. Oblíkáme na sebe hadříky a stavíme se na start. Ustýlám si hned v první zatáčce, nějak jsem se tam nevešel a šlápnutí do sněhu mě nezpasilo. Dál už to bylo v pohodě, převážně na přemrzlym sněhu, ale drželo to perfektně. Cestou děláme pár fotek. Za chvíli jsme u Mikuláše a vydáváme se na Spálenej vrch. Než se vydrapu nahoru, neni na mě nit suchá. Zjišťuju, že jsem cestou někde ztratil brejle, tak se vracim zpátky. Naštěstí asi jenom třetinu kopce, ale i tak cestou nahoru melu z posledního. Jedeme lesem a po loukách na Hruškovou, kde dáváme občerstvovačku. Odtud se přesouváme na Květák k finálnímu sjezdu. Hájis nám opakovaně demontruje jednoduchost skoku přes past na mamuty, ale neukecá nás. Jedem dolů a míříme k  domovu. S Hájisem dáváme na rozloučenou poslední pivko v BarBaru a shodujem se na tom, že to bylo "fantastisch von heute!" :-)
V neděli chceme s Hájisem odpoledne na dráhu, trochu si zaskákat. Cestou na oběd se tam stavím na obhlídku terénu. Pohled to byl neutěšenej. Vyježděný koryta na odrazech, rozoraný dopady od brždění, plán se hroutí. Tak postupně zkouším nejdřív Jardu, potom Máru, na náhradní plán na Lobzy. Ani jednomu se do toho  nechce, tak na konec vyjíždím odpoledne sám. Jedu přes Green, přes kopec. Zjišťuju, že sitzfleisch mám po sobotě pěkně naklepanej a nohy taky nejsou úplně ready. Ale když už jsem se dal  do boje, tak to nevzdávám a kopec zdolávám. V hospůdce dávám dva svařáčky a přebaluju se do suchýho. Slunce pomalu padá za horizont, teplota taky padá, ta pro změnu pod 0°C. Tak už moc neotálim, platim a stejnou cestou se pouštim dolu. Za pár minut jsem zase dole pod Vítkovem, zmrzlej jak drozd. Po příjezdu domu si dělám bufet, abych se trochu zahřál. Natlačim do hlavy, pouštim telku a dělám si pohodlí na gauči. Najednou otevřu oči a je půl šestý ráno. Zjišťuju, že jsem nestihl prožít nědělní depku z blížícího se pondělí. Ani rohypnol by takhle nezamakal :-)

Mára

8.3.2011 Přidány fotky od Hájise