Je krásná říjnová neděle, po několika týdnech šera a  zimy si přímo řiká o nějakou bikovou akci.
Hájis, zřejmě inspirován Spectrem od Fullface Pruduction organizuje vejlet do Žihle. Krátce po desátý dopoledne mě nakládá do káry a jedeme směr Vary. Tam se přidává ještě Mlha se Štěpánem a pokračujeme dál na  východ. Po třičtvrtě hoďky jízdy opouštíme šestku a po klikatý silničce míříme do Žihle. Za chvíli jsme na místě. Parkujem pod lesem, montujem kola a hurá do lesa. Asi po kilometru jízdy jsme pod tamním bikeparkem. I když to není bikepark v pravém slova smyslu, nenapadá mě, jak to líp nazvat, vezmu-li v úvahu velikost i práci, kterou stavitelé odvedli.
Pomalu tlačíme kola do kopce a prohlížíme si proplétající se tratě. Je mi čím dál víc jasný, že víc než kola se budu radši držet kamery, obtížnost tratě je nad můj level a já nechci trávit nedělní odpoledne na chíře.
Když dojdeme nahoru, přece jen zkoušim sednout na kolo. Nerozježděnej vlaju, a tak odkládám kolo a beru do ruky kameru. Co bylo dál uvidíte ve videu. V pět odpoledne to balíme a jedem domu. Kluci vyježděný, já uťapkanej, ale všichni spokojený

Mára